Soustředění Taekwon-Do ITF - Shaolin

Soustředění Taekwon-Do ITF

     A je to tady! První čistě havířovské soustředění členů ITF Karviná. V celkem šesti neobyčejných dnech měly naše borce prověřit náročné úkoly v duchu kláštera Shaolin, doprovázené fyzicky i technicky náročnými tréninky taekwon-do a spoustou zábavy. Téměř každý den byl také ve znamení některého z důležitých shaolinských zvířat: geparda, draka, hada, jeřába a tygra.
 
      Po vřelém přivítání hlavního vedoucího soustředění Vlka a shlédnutí zajímavého dokumentu o klášteru Shaolin se nám dostalo nelehkého úkolu – vstoupit do kláštera. Po bolestivém klečení na kameny osypané zemi, nevšedním vstupu do objektu a prozkoušení fyzických schopností jsme se však nakonec všichni probojovali až za pevné zdi hlavního stanu. Ještě téhož den následoval trénink a krátké zamyšlení v aromaticky nasáklé místnosti. Už prvním dnem jsme se však mohli přesvědčit, že se shaolinské děti věru měly, poněvadž se jim dostalo velice dobré české kuchyně. Kuchyně totiž byla pod vedením skvělé šéfkuchařky Martiny, pod jejíž vařečkou jsme se všichni velice dobře najedli.

     Jeřáb to nemá vůbec lehké. To jsme si mohli říct po úmorné zkoušce naší vytrvalosti, stability a pevné vůle, kdy jsme hodiny, minuty, vteřiny stáli pouze na jedné noze. Ukázalo se, že příkladnými jestřáby by mohli být zejména Ivana a Jarek, kteří seskočili z nepřátelské lavičky, na které jsme všichni stáli, po neuvěřitelných téměř třech hodinách.

      Tygří úterý proběhlo jako předchozí den ve výborné atmosféře. Vyzkoušeli jsme si všichni, jaké to je, když se zasádrovanýma rukama taháme kbelík se studny. I nyní jsme zjistili, že to není vůbec snadné. Vzhledem ke své váze byl z nás nejlepší malý Rosťa, kterému se povedlo kbelík s vodou vyzdvihnout celkem patnáctkrát. Rosťa se však překonal i v druhém shaolinském úkolu toho dne, kdy v přerušovaném klikování mezi dvěma lavičkama vyklikoval nádherné páté místo. Když už v závratných výšinách sedmi set kliků vypadli Dominik, Martin (770) i Adam (780), stanul na postu vítěze maratonu náš svalnatý Kamil se sedmi sty devadesáti kliky. Kromě stále skvělého jídla je nutné se zmínit také o odpoledním klidu, jenž se záhy proměnil v odpolední ruch, který většina členů soustředění trávila s úsměvem na tvářích v herně. Hrál se ping pong, kulečník i stolní fotbal. Po zhodnocení uplynulého dne jsme se všichni rozešli ze střediska s dobrou náladou  a nedočkavostí po dalším dni.

      Neméně zajímavou se stala také středa. Jelikož byla ve znamení hada, bylo nám řečeno, že se musíme pohybovat po prostorách střediska po třech končetinách s výjimkou kuchyně. Každý se s tím popral jinak, ale nakonec jsme všichni dorazili na místo dalšího úkolu, který se stejně jako oba dva minulé odehrával venku. Naším cílem bylo přelít pomocí jednoho plastového kelímku vodu z jednoho kýble do druhého. To se nezdá jako složitá úloha. Ne, když nemáte nohy na železné tyči a krvavě rudá hlava vám visí směrem k zemi. Avšak se ukázalo, že naši borci mají zejména díky skvělým Kamčovým posilovačkám vypracované břišní svaly, a tak se většině z nás podařilo úspěšně dokončit úkol. Odpolední klid probíhal ve stejném duchu jako ten minulý. Náramně jsme se všichni bavili.

      Trénink téhož dne byl zpestřený zejména nácvikem na matsogi, kdy jeden z dvojice držel lapu střídavě na různých místech  a jeho společník musel reflexivně odpovědět kopem či úderem do jejího středu. Dá to tedy pořádně zabrat. Některým to šlo více, některým méně. Za zmínku stojí už jen hecování partnera, jež nabylo v některých případech až extrémních výšin.
Ve čtvrtek jsme se sešli netradičně na vlakovém nádraží. Naše cesta totiž směřovala do Beskyd, kde jsme se chystali dobít jednu z tamních nejvyšších hor – Pustevny.  I nyní jsme se mohli přesvědčit, že jsme opravdu dobrá parta, poněvadž se všichni po celou dobu výletu náramně bavili. Ve vlaku nás dokonce za jásotu celého vagónu navštívili vzácní hosté – prezident Klaus či expředseda vlády Miloš Zeman. Náročný výstup na horu jsme si zkrátili vykládáním vtipů a různých historek. Postupem času se náš tábor vlivem různých fyziček  rozdělil do několika skupinek. Vedení se ujali Kamil    a jeho věrní společníci (Ivana, Martin, Honza a jiní), kteří se svým kamarádům schovali nedaleko cestičky za porosty. Z obyčejného výletu se vyklubala válečná výprava s neúprosným stopováním a přírodním maskováním. Poté, co byla celá četa odhalena nepřátelskými vojsky, zklamaně se k nim přidala a pokračovala v cestě. Po předraženém obědu v jedné z horských chat na Pustevnách jsme se všichni vydali na cestu dolů. Ta se zdála nekonečná, a tak jsme si zpívali, hráli hry a povídali. Po příchodu na místní malé vlakové nádraží jsme vyčerpaně usedli na lavičky a čekali, až přijede náš vlak. Netrvalo dlouho a směřovali jsme zpět ku Havířovu. Téměř v podvečer jsme se všichni s unavenými, ale vysmátými obličeji odebrali do svých domovů.

      Několik z nás se však rozhodlo ve společnosti svých kamarádů přespat v prostorách střediska. Když nám naše půvabné kamarádky Kača, Marťa a Ivča připravily něco k zakousnutí, usadili jsme se v místnosti s velkou televizí a společně jsme se dívali na skvělou komedii. Mimo našich tří děvčat se k noclehu v provizorním klášteru odhodlali také Kamil, Adam, Jarek, Michal a Martin. Po komedii, doprovázené naším neustálým smíchem – zejména v podobě smíchové virtuózky Martiny, jsme však náhle zjistili, že náš velký idol Kamil usnul. Ano, slyšeli jste správně. Po špičkách jsme tedy odkráčeli až do jídelny, kde jsme u bojové porady tvořili básničku pro Kamču jako překvapení po probuzení. Bohužel jsme však zjistili, že se Kamil vzbudil, a tak si většina z nás s ním zahrála zajímavou strategickou společenskou hru, jež nám zabrala čas asi do tří do rána. Stále jsme se však necítili být ve skvělé společnosti úplně ospalí, a tak jsme si pustili Kamilův akční vietnamský film. Ten se zdál být tak fyzicky náročný, že jsme u něj všichni usnuli jako miminka a užili si alespoň zbývajících pár hodin spánku do dalšího dne.

      Další a zároveň poslední den byl jak fyzicky, tak  i psychicky náročný pro naše shaolinské učně. Navštívili jsme totiž lanové centrum v Ostravě. Tam všichni ukázali, jakého mají nezkrotného ducha. Nyní následovala cesta zpět do Havířova, do našich shaolinských klášterů. Tam se zpívalo u ohně, který byl plný párků a písní, kdy jsme si vyhodnocovali jak ten den, tak i našich pět dnů v shaolinském klášteře. A chystalo se do hajan. Tam jsme se dozvěděli,  že bude stezka odvahy. Ráno vstaneme a koukáme, že je osm hodin ráno. Potom přišla Martina, která šla oznámit budíček a tam jsme se od ní dozvěděli, že se Kamilovi a Janě nechtělo vstávat, tak žádná stezka odvahy nebyla. Následoval turnaj ve stolním fotbale, který byl plný dramat. Hrálo se v pěti družstvech po dvou. Konečný výsledek byl zajímavý, protože nečekaně druhé místo obsadily Magda a Tibor a první místo Kamil a Vlk.

      A tak nakonec můžeme říct, že se nám celé soustředění vyvedlo. Děkujeme tedy celému vedení a vůbec všem, kteří se na něm nějakým způsobem podíleli. Všichni jsme si to velice užili a těšíme se na další dny ve společnosti našich přátel z korejského bojového umění TAEKWON-DO.

Martin

• Tisk článku
• Poslat odkaz